Kristina Mésároš

Kristína Mesároš, ArtD. vystudovala grafiku na VŠVU v Bratislavě v ateliéru Vojtěcha Kolenčíka, patří ke stále výraznějšímu proudu současných mladých malířů, jejichž tvorba se rozvíjí bez viditelného napojení na aktuální trendy a obecné tendence malby. V jejím přístupu k umělecké tvorbě převažuje motivace vyjadřovat a popisovat vnitřní svět namísto komentářů a reflektování velkých společenských témat současnosti. Kristínine obrazy jsou založeny především na příběhu. Často ve svých dílech rozvíjí myšlenku hledání vnitřní svobody a životního smyslu, zejména prostřednictvím poetických fantazijních výjevů, ve kterých významnou úlohu sehrává přírodní prostředí v interakci s figurou. Zaměřuje se i na neustálý dialog mezi dospělým člověkem a jeho dětskou představivostí (např. série Lovci a sběrači, Jeden svět nestačí). Země hledání se neustále mění, kromě anonymních dětských "sběračů" jsou protagonisty specifičtí (i když neznámí) lidé se skutečnými tvářemi, nebo naopak, tajemní vzdáleni rybáři a lovci. V sérii maleb Tiché místa je pro autorku hlavním motivem objevování a přisvojení si nového životního prostoru. Do obrazů vkládá příběhy konkrétních míst, které jsou běžně přehlíženy či skryté - opuštěný srub v lese, rozbitý bazén, nebo brána, která nikam nevede. V aktuálním cyklu se opět zaměřuje na postavu, přičemž zásadní posun nastává v chápání krajiny, kterou do nejvyšší možné míry abstrahuje. Neustále je výrazně přítomen autorčin sklon k naratívnosti, postavy však už s divákem komunikují méně přímočaře. Prvotní reprezentace veselosti a "lehkosti bytí" postav z nalezených dobových fotografií se mění na intimní vnitřní monolog, nebo důvěrný dialog. Záře, která figury obklopuje, jakoby byla ochrannou aurou, která nepouští nezvaného diváka hlouběji k tajemství vnitřního světa. Divák se na chvíli stává neviděným pozorovatelem, který odposlouchává útržky z nevyslovených vět a myšlenek neznámých, dávno nepřítomných lidí, přenesených do prostředí imaginativních zemí plných zvláštního jasu. Malba Kristýny Mesároš je výzvou pro diváka k zapojení imaginace a rozvinutí těch míst ve své mysli, které dokáží vnímat krásu opuštěných bunkrů a bazénů, navázat dialog s tichými lovci svítání, nebo vnitřních monologů nikdy nepoznaných lidí.