Třetí oko umění

Po každé vernisáži máme obrovskou potřebu si v klidu sednout a přemýšlet nad tím, co všechno během ní naše uši slyšely. Je to totiž zcela kouzelný okamžik, kdy se nám onen magický večer rozleží v hlavě a my máme možnost sumarizovat. Přemýšlíme nad tím, proč jsme si daného umělce vybrali a jak se nám soubor vlastně takhle vystavený líbí, jak o svém souboru uvažoval on, jak jej vnímal kurátor a nakonec, co je pro nás to nejkouzelnější, jak jste jej vnímali vy, naši návštěvníci.

A vůbec nejkrásnější je poslouchat na vernisáži děti. Dětská otevřenost a upřímnost je odzbrojující.

„Tati a ta paní je slavná?“

„Je to uznávaná malířka.“

„A proč?“

„Protože maluje tyhle krásné obrazy.“

„Ale tati, vždyť to bych zvládla namalovat i já!“

Úsměvných okamžiků jsme v galerii zažili vícero. Když jsme prezentovali dílo Jána Vasilka, ženy v něm viděly něco zcela jiného, něž muži. Žádný z přítomných mužů si nevšiml toho, co okamžitě uvidělo oko ženy. A to jste měli vidět tu rostoucí šuškandu, když si toho všimla jedna, poté druhá, pak třetí a s nadšením to spolu začaly řešit. Ženy viděly jen výseky díla, falický symbol, který na ně křičel téměř z každého obrazu, a který si začaly vykládat Jungovým jazykem. A chlapi? Ty v Jánových obrazech viděli zemědělské stroje a stavby, jeho dílo nazírali na rozdíl od žen komplexně a přesně tak, jako sám autor…

Dílo si lze skutečně vykládat různými způsoby. Je však příjemné v něm nalézt záměr, či poselství, se kterým bylo tvořeno.

Nedávno jsme vystavili nejnovější díla Argišta Alaverdyana. Když se Argišt na návštěvě v jeho ateliéru zeptal naší markeťačky, co v jeho díle vidí, její první, tichá reakce byla „Cože, v tomhle bych měla něco vidět? Vždyť jsou to jen barevné plochy poskládané k sobě!“… Jenže pak popustila uzdu své fantazii, uvolnila se, popovídala si s Argištem a rozpovídala se… V tu chvíli jsme si říkali, kolik tam toho objevila. A světe div se, viděla tam to stejné jako Argišt. Komunikační mechanismy, šumy, bariéry, technologie, nedorozumění, konexe. Vyjmenovala v zásadě vše. Pochopila jeho barevné vnímání a cítění. Dekódovala jeho dílo s ohromnou přesností a zaujetím. V tu chvíli jste měli vidět její výraz! Objevila nový svět, který jí učaroval. Pronikla do hlavy umělci, jehož dílo pro ni před tím bylo jen plochou záležitostí, jíž by za normálních okolností nepřikládala na větším významu.

Abstrakce tedy není pouze a jen o tom, že se někdo rozhodne vedle sebe poskládat modrou a žlutou, protože ho to tak napadne. Obvykle je v tom ukryta mnohem větší hloubka a podstata, jíž je potřeba přijít na kloub. Zařadit každé takové dílo a priori do škatulky „Tohle mě nezajímá, protože v tom nic nevidím.“ je tak jednoduché, protože říci si „Chci tomu porozumět.“ znamená mnohem více úsilí.

Na základě toho všeho, v onom okamžiku vstřebávání zahájené výstavy, si kolikrát říkáme, jestli by nebylo dobré popisek obsahující název díla, techniku a rok vzniku, doplnit i o popisek říkající, co v daném obrazu vidí autor, ale pokaždé dojdeme k tomu, že milujeme to, jak pracuje vaše fantazie, a že jí skrze kurátorské texty v katalozích a názvy k hravosti nakopáváme více než dostatečně.

Říkat vám, co máte v daném díle vidět by bylo krátkozraké. Ochudili bychom vás o celý ten ohromný a ohromující proces hledání.

Chcete-li tedy umět v díle číst, chcete-li s ním souznít, chcete-li aby s vámi rezonovalo, je potřeba, abyste byli umění otevření a věnovali mu podstatně více času. Poznejte umělce, čtěte rozhovory, které s ním vyšly, sledujte jeho tvorbu, a její vývoj. A můžeme-li vám dát jednu prostinkou radu, pak „Pozorujte a otevřete své třetí oko!“.